EPILOG

Jaroslav Kvapil

EPILOG
[157] Mé umění je Tebou prozářeno jak zlatým sluncem jitro v mladé kráse a v rhytmech světla, zázračná Ty ženo, Tvým velkým jménem šťastno zachvívá se. Kam říše snů mých sahá věčně mladá, mých písní jásot nazývá Tě paní, tam ve své slávě slunce nezapadá a božská Krása vůli Tvé se klaní. V tu zlatou knihu nadšení a štěstí snů vlastních touhu, již jsem s Tebou prožil, jsem vítězně směl se Tvým jménem snésti, bych Tebou velký k nohám Ti ji složil. Dál z vůle vlastní zůstaneme ryzí a vůle naše všechna pouta láme, [159] v mrak pod nohami banálnost nám zmizí, jíž neznáme a kterou pohrdáme. My obsáhnouti chtěli život celý a životem svým jsme své smrti větší, my matku Krásu pochopiti směli, a všednost v poutech u nohou nám klečíklečí. Tak nedotknuté nízkostí a hložím a velké láskou, která žhavě sálá, mou poesií s uměním Tvým božím nás v jednu bytost Krása požehnala. Z tmy hrobů našich ona stíny plaší, kam lehnem jednou v narcissy a růže, a v zlaté knize mladé lásky naší víc něhy zbude, než svět chápat může. [160] OBSAH:
Slunce9
Triumf: V své toužné duši15 Své matce18 Triumfální sloky21 Jaroslavu Vrchlickému23 Harmonie26 Hudba29 Pohanský sonet32 Stvoření33 Vánoční sonet35 Impromptu36 Paní Heleně Modrzejewské38 Modlitba jarní39 [161] Březen41 Vzpomínka43 Pianissimo45 Zázrak47
Zima49
Štěstí: Ekloga77 Kde je naše štěstí?!80 Ekloga jarního jitra82 Květ jasmínu84 Romance86 Ty povznesla’s mne88 Čím byla jsi mi90 Alej92 Polibky91 Letní noc96 Duben93 Šťastné sloky100 V pozdním letě102 Ta léta mizí103 Štěstí105
Melancholické tance I.–XII.107
Melancholie: Melancholie129 V pozdním letě131 Na dva verše z „Vittorie Colonny“134 [162] Sloky o umění136 Píseň137 Sloky v jeseni138 Resurrectio140 Podzimní nálada142 Akmé144 Ekloga v listopadu145 Adagio147 Svatební sloky150 Ne květin hrst152 Finale155
Epilog157
[163] V některých výtiscích byla na str. 83. porušena sazba třetího verše, jenž správně zní: „co je jasu ve Tvé zřítelnici.“
E: pk; 2004 [164]
Básně v knize Liber aureus:
  1. SLUNCE
  2. V své toužné duši letních nocí něhu
  3. SVÉ MATCE.
  4. TRIUMFÁLNÍ SLOKY.
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  6. HARMONIE.
  7. HUDBA.
  8. POHANSKÝ SONET.
  9. STVOŘENÍ.
  10. VÁNOČNÍ SONET.
  11. IMPROMPTU.
  12. PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ.
  13. MODLITBA JARNÍ.
  14. BŘEZEN.
  15. VZPOMÍNKA.
  16. PIANISSIMO.
  17. ZÁZRAK.
  18. ZIMA
  19. EKLOGA.
  20. Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
  21. EKLOGA JARNÍHO JITRA.
  22. KVĚT JASMÍNU.
  23. ROMANCE.
  24. PÍSEŇ.
  25. Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
  26. ALEJ
  27. POLIBKY.
  28. LETNÍ NOC.
  29. DUBEN.
  30. ŠŤASTNÉ SLOKY.
  31. V POZDNÍM LETĚ.
  32. Ta léta mizí jako mraků stíny,
  33. ŠTĚSTÍ.
  34. I. Když vešla jste tak usmívavě
  35. II. Růže, růže zrosené a svěží,
  36. III. Ó tóny smutných valčíků,
  37. IV. Ten život náš pln poklon je a frásí
  38. V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
  39. VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
  40. VII. Ó kouzla večera,
  41. VIII. Vy s úsměvem všem stejně klaníte se
  42. IX. Byly to touhy, byla to krása –
  43. X. Je plna měkké vůně komnata,
  44. XI. Kam se řítíme
  45. XII. Jste unavena – spěte blaze
  46. MELANCHOLIE.
  47. V POZDNÍM LETĚ.
  48. NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.
  49. SLOKY O UMĚNÍ.
  50. PÍSEŇ.
  51. SLOKY V JESENI.
  52. RESURRECTIO.
  53. PODZIMNÍ NÁLADA.
  54. AKMÉ.
  55. EKLOGA V LISTOPADU.
  56. ADAGIO.
  57. SVATEBNÍ SLOKY.
  58. Ne květin hrst, leč květů tisíce
  59. FINALE.
  60. EPILOG