BŘEZEN.

Jaroslav Kvapil

BŘEZEN.
Já věřím, jaro přijde zase, snad zítra již, snad za chvíli, a nad Iukami v měkkém jase ty šedé mlhy rozptýlí. Jdu ulicemi, které vzplály, jak políbil je slunce vděk, a je mi, jakbych cítil z dáli již dýchat vůni fialekfialek. Vzduch vlhký je a prozářený, jak záplava je zářivá, a dýchá dechem mladé ženy, jež panenstvím se zachvívá. 41 Co vášeň je, zem ještě nezná, jí něha sní jen ve hrudi – leč zítra jisté slunce března ji k první lásce probudí. V noc svatební pak bude moci se chvěti štěstím do rána, až zazní zvony Velkonoci svým jásajícím Hossanah. Ó slunce, přijď, má země čeká a chlad jí duši pustoší – přijď, aby mohla snivá, měkká se zachvívati rozkoší! Přijď, věčná Lásko – ve tvém boji, jímž obrozená mládne zem, je vítězící mocí tvojí i přemožený vítězem! 42