V POZDNÍM LETĚ.

Jaroslav Kvapil

V POZDNÍM LETĚ.
Víš, z jara kvetly fialky – ó zda si vzpomeneš jak bylo krásné jaro to a v touze nesmělé, a bylo plno sladkých snů a bylo teplé též, já bál se Tobě vylíbat sny z čela úběle. Pak růže kvetly ohnivé – ó zda si vzpomínáš, že směl jsem v letních nocích těch Té žhavě líbati, že dosud jako letní noc v mém srdci žhavá pláš a zdáš se růsti v nesměrno a mizet v závrati?! Viď, v podzim astry kvetou jen – ó zda si vzpomeneš, že viděli jsme rakev kdys jich květy posetou: ó nech ten lidský osud zrát, my byli mladí též – a nad hrobem pak společným nám jistě vykvetou! 102