VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda

Jaroslav Kvapil

VI.
I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
a v své rozpuštěné, těžké vlasy ráda jako mladá vesna květy střádá, z aster smutných věnec připíná si.
I to srdce rádo v upomínkách hledá aspoň barvy květů, když ne vůně, hledá, astra bledá kde svůj kalich zvedá, tichým steskem v jaro mrtvé stůně. I ty hroby rády odějí se květem, z mrtvých srdcí mrtvou vůni ssají, květem každým letem, jak my mrtvým vzletem, smutek svojí touhy zakrývají. 115