ŠŤASTNÉ SLOKY.

Jaroslav Kvapil

ŠŤASTNÉ SLOKY.
Ó bože, bože, co je v světe štěstí – jak zapomenout na to mládí jednou, jak nevzpomínat na ně bez bolestí, až zimou lednou všechny květy zblednou?! Jak nevzpomenout, že’s mě ráda měla, jak nezaplakat nad tím svadlým květem, jak nezatoužit v kouzla nocí stmělá, jak nežehnat Ti ještě mroucím retem?! Ó neptej se mne, co nám osud chystá, když úsměv slunce ve Tvých vlasech hrá si: ta naše radost byla božsky čistá a naše jaro bylo plno krásy. 100 Hleď v širé lány, kde ty klasy zrají – ty zrají k plodům nad zoranou hrudou, hleď na květiny, které umírají – i v herbářích ty dále vonět budou. A ruku svoji na srdce vlož moje, slyš jeho tlukot blažený a vroucí, v něm tolik písní pro Tě ukryto je – to pro Tebe i v smrti bude tlouci! 101