Ta léta mizí jako mraků stíny,

Jaroslav Kvapil

Ta léta mizí jako mraků stíny, Ta léta mizí jako mraků stíny,
 jež táhnou snivé chrámů nad velebou, z tmy zvedla se a zapadla v svět jiný – a já jsem tolik, tolik šťasten s Tebou! Slz plno bylo v oněch mracích ráno a tolik záře nyní jásá na nich... Ó zda Ti věřím?! Chci Ti říci: „Ano!“ – a zmlkám náhle polibkem v Tvých skráních. Já chtěl bych Tobě v životě Tvém snivém svět celý změnit růží na záplavu, hvězd plno vetkat ve Tvé dumy divem a ve svou náruč skrýt pak Tvoji hlavu. Leč království mé z toho světa není a já jsem žebrák, jenž si cestou zpívá, 103 jenž nemá nic než srdce svého chvění a v oblaka se roztouženě dívá. Kde zahléd’ jsem Tě, jitřní hvězdo moje, a jak se stalo, že jsem našel Tebe?! Mám ruce spjaty, nitro nadšeno je, a ve své duši cítím jásat nebe. Jak děkovat Ti – písní nebo činem, v stech polibcích či svými modlitbami? Jak světlá záře kráčíš světa stínem, k Tvým nohám květy prší kaskádami. A povznesena nad všednost a hloží jdeš životem, svit se Tvých skrání splývá, jak bohyně či jako anděl boží jdeš v srdce mé, jež potichu dál zpívá. Ó království mé z toho světa není, jen květů pár mám, slzy září na nich... Ó zda Ti věřím?! Chci to říci v chvění a zmlkám náhle polibkem v Tvých skráních. Přej, abych zpíval v zázraku Tvých zraků jak v modlitebnách, chrámů před velebou... Ta léta mizí jako stíny mraků – a já jsem tolik, tolik šťasten s Tebou! 104
Básně v knize Liber aureus:
  1. SLUNCE
  2. V své toužné duši letních nocí něhu
  3. SVÉ MATCE.
  4. TRIUMFÁLNÍ SLOKY.
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  6. HARMONIE.
  7. HUDBA.
  8. POHANSKÝ SONET.
  9. STVOŘENÍ.
  10. VÁNOČNÍ SONET.
  11. IMPROMPTU.
  12. PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ.
  13. MODLITBA JARNÍ.
  14. BŘEZEN.
  15. VZPOMÍNKA.
  16. PIANISSIMO.
  17. ZÁZRAK.
  18. ZIMA
  19. EKLOGA.
  20. Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
  21. EKLOGA JARNÍHO JITRA.
  22. KVĚT JASMÍNU.
  23. ROMANCE.
  24. PÍSEŇ.
  25. Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
  26. ALEJ
  27. POLIBKY.
  28. LETNÍ NOC.
  29. DUBEN.
  30. ŠŤASTNÉ SLOKY.
  31. V POZDNÍM LETĚ.
  32. Ta léta mizí jako mraků stíny,
  33. ŠTĚSTÍ.
  34. I. Když vešla jste tak usmívavě
  35. II. Růže, růže zrosené a svěží,
  36. III. Ó tóny smutných valčíků,
  37. IV. Ten život náš pln poklon je a frásí
  38. V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
  39. VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
  40. VII. Ó kouzla večera,
  41. VIII. Vy s úsměvem všem stejně klaníte se
  42. IX. Byly to touhy, byla to krása –
  43. X. Je plna měkké vůně komnata,
  44. XI. Kam se řítíme
  45. XII. Jste unavena – spěte blaze
  46. MELANCHOLIE.
  47. V POZDNÍM LETĚ.
  48. NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.
  49. SLOKY O UMĚNÍ.
  50. PÍSEŇ.
  51. SLOKY V JESENI.
  52. RESURRECTIO.
  53. PODZIMNÍ NÁLADA.
  54. AKMÉ.
  55. EKLOGA V LISTOPADU.
  56. ADAGIO.
  57. SVATEBNÍ SLOKY.
  58. Ne květin hrst, leč květů tisíce
  59. FINALE.
  60. EPILOG