V své toužné duši letních nocí něhu

Jaroslav Kvapil

V své toužné duši letních nocí něhu V své toužné duši letních nocí něhu
 a hvězdy jejich snivém ve zraku, v můj smutný život, chladnoucí již v sněhu, jsi přišla božská, plna zázraků. Svět k Tvému trůnu skládal svoji slávu, chtěl Tebe vznésti ve své moci jas – a Ty svou drahou, zbožňovanou hlavu jen na má bouřná prsa sklonila’s. Svět chtěl Ti dáti vše, co dáti může – já neměl nic než srdce žebráka, v němž opuštěném kvetly pozdní růže a ptáci snů se nesli v oblaka. A slávu světa Ty jsi opustila, jež vavřín pletla Tobě ve vlasy, a jako světlá božka snů mých bílá v to žebrácké mé srdce vešla jsi. [15] Co mohu Tobě za tu lásku dáti, jež veliká je, ryzí, bez hříchu, než vzývat božství, které v duši plá Ti, a modliti se k Tobě potichu?! Než věčně klečet u Tvých drahých nohou, plát milostí, až do skonání plát, a jak jen bozi milovati mohou. tak šíleně Tě, duše, milovat! Přijď posvátná, v říš ducha mého slétni, kde z vůle Tvé se jitro rozední, přijď velebná jak toužebná noc letní a v srdce moje zářná pohlédni! Já krásno tam, jak v letních nocích bývá, skvost rosy hoří v každém poupěti a bouře snů mých šílící a divá, ta tichne rázem ve Tvém objetí. Již nedovedu všedním být a podlým, v své skráni cítím hřející Tvůj dech, jak k Madonně se vděčně k Tobě modlím a k nebesům Tě vznesu na křídlech. Má celá duše, Tebou prozářena jak opálovým světlem měsíce, v mdlém jase plá a něžnou vůní stená a ve květech má perel tisíce. 16 Dnes věřím již, že věčně budem spolu, že nesklamem se nikdy, duše má, a po zimách a útrapách a bolu že jeden hrob nám dají oběma. A na tom hrobě toužebná noc letní snít bude o nás, slzy ve zraku – ó duše, přijď, v říš ducha mého slétni, přijď velebná a plna zázraků! 17
Básně v knize Liber aureus:
  1. SLUNCE
  2. V své toužné duši letních nocí něhu
  3. SVÉ MATCE.
  4. TRIUMFÁLNÍ SLOKY.
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  6. HARMONIE.
  7. HUDBA.
  8. POHANSKÝ SONET.
  9. STVOŘENÍ.
  10. VÁNOČNÍ SONET.
  11. IMPROMPTU.
  12. PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ.
  13. MODLITBA JARNÍ.
  14. BŘEZEN.
  15. VZPOMÍNKA.
  16. PIANISSIMO.
  17. ZÁZRAK.
  18. ZIMA
  19. EKLOGA.
  20. Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
  21. EKLOGA JARNÍHO JITRA.
  22. KVĚT JASMÍNU.
  23. ROMANCE.
  24. PÍSEŇ.
  25. Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
  26. ALEJ
  27. POLIBKY.
  28. LETNÍ NOC.
  29. DUBEN.
  30. ŠŤASTNÉ SLOKY.
  31. V POZDNÍM LETĚ.
  32. Ta léta mizí jako mraků stíny,
  33. ŠTĚSTÍ.
  34. I. Když vešla jste tak usmívavě
  35. II. Růže, růže zrosené a svěží,
  36. III. Ó tóny smutných valčíků,
  37. IV. Ten život náš pln poklon je a frásí
  38. V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
  39. VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
  40. VII. Ó kouzla večera,
  41. VIII. Vy s úsměvem všem stejně klaníte se
  42. IX. Byly to touhy, byla to krása –
  43. X. Je plna měkké vůně komnata,
  44. XI. Kam se řítíme
  45. XII. Jste unavena – spěte blaze
  46. MELANCHOLIE.
  47. V POZDNÍM LETĚ.
  48. NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.
  49. SLOKY O UMĚNÍ.
  50. PÍSEŇ.
  51. SLOKY V JESENI.
  52. RESURRECTIO.
  53. PODZIMNÍ NÁLADA.
  54. AKMÉ.
  55. EKLOGA V LISTOPADU.
  56. ADAGIO.
  57. SVATEBNÍ SLOKY.
  58. Ne květin hrst, leč květů tisíce
  59. FINALE.
  60. EPILOG