KVĚT JASMÍNU.

Jaroslav Kvapil

KVĚT JASMÍNU.
Květ jasmínu z Tvé bílé ruky plá na mém stole, voní tiše, v mou věčnou touhu, v nesouzvuky jak balsám dýše, měkce dýše. Když usínal jsem, bouře byla a táhla jezer nad zrcadly, v mé duši touha smutně snila, v mém srdci květy touhou vadly. Však v noci přišla luna cudná, tak panenská jak Tvoje žití, ta zřela perly jezer u dna, ta zřela rosu v srdcích kvítí. 84 A na jasmínu tiše tála, jak stříbro plála v jeho kalich a tála, plála, v okně stála a shasínala v květech malých. Tvá zbožná duše rozechvělá v té záři květů zrodila se a prosta těla touhou mřela a modlila se v onom jase. 85