Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,

Jaroslav Kvapil

Čím byla jsi mi, svět by nepochopil, Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
 a proto světu zatajím to rád – jen když Tvůj pohled v oko mé se stopil, když na čele jsem dlaň Tvou cítil hřát. Svět možná řekne, že je toho málo, a neuvěří mému nadšení – však nám se přece o nebi jen zdálo a láskou svou jsme byli blaženi. Nač zpívat světu, když se večer stmívá a slunce lásky když v něm shasíná – v mém srdci dále toužná sloka zpívá a na Tebe si, duše, vzpomíná. Tu vyzpívám jen Tobě, Tobě, Tobě a před světem pak zmlknu navždy rád – nám přece jednou ve společném hrobě se o té kráse bude jistě zdát. 90 Svět možná řekne, že je toho málo, a zapomene na nás za chvíli – však nám i v žití o nebi se zdálo a my své lásce tolik věřili! A pohled Tvůj se v oko moje stopil a v naše duše ryzí souzvuk pad’ – čím byla jsi mi, svět by nepochopil, a proto světu zatajím to rád! 91
Básně v knize Liber aureus:
  1. SLUNCE
  2. V své toužné duši letních nocí něhu
  3. SVÉ MATCE.
  4. TRIUMFÁLNÍ SLOKY.
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  6. HARMONIE.
  7. HUDBA.
  8. POHANSKÝ SONET.
  9. STVOŘENÍ.
  10. VÁNOČNÍ SONET.
  11. IMPROMPTU.
  12. PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ.
  13. MODLITBA JARNÍ.
  14. BŘEZEN.
  15. VZPOMÍNKA.
  16. PIANISSIMO.
  17. ZÁZRAK.
  18. ZIMA
  19. EKLOGA.
  20. Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
  21. EKLOGA JARNÍHO JITRA.
  22. KVĚT JASMÍNU.
  23. ROMANCE.
  24. PÍSEŇ.
  25. Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
  26. ALEJ
  27. POLIBKY.
  28. LETNÍ NOC.
  29. DUBEN.
  30. ŠŤASTNÉ SLOKY.
  31. V POZDNÍM LETĚ.
  32. Ta léta mizí jako mraků stíny,
  33. ŠTĚSTÍ.
  34. I. Když vešla jste tak usmívavě
  35. II. Růže, růže zrosené a svěží,
  36. III. Ó tóny smutných valčíků,
  37. IV. Ten život náš pln poklon je a frásí
  38. V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
  39. VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
  40. VII. Ó kouzla večera,
  41. VIII. Vy s úsměvem všem stejně klaníte se
  42. IX. Byly to touhy, byla to krása –
  43. X. Je plna měkké vůně komnata,
  44. XI. Kam se řítíme
  45. XII. Jste unavena – spěte blaze
  46. MELANCHOLIE.
  47. V POZDNÍM LETĚ.
  48. NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.
  49. SLOKY O UMĚNÍ.
  50. PÍSEŇ.
  51. SLOKY V JESENI.
  52. RESURRECTIO.
  53. PODZIMNÍ NÁLADA.
  54. AKMÉ.
  55. EKLOGA V LISTOPADU.
  56. ADAGIO.
  57. SVATEBNÍ SLOKY.
  58. Ne květin hrst, leč květů tisíce
  59. FINALE.
  60. EPILOG