ŠTĚSTÍ.

Jaroslav Kvapil

ŠTĚSTÍ.
Než svět nás pochopí, my mrtvi budem snad a budem šťastni spát v tom hrobě bez ozdob, z nás každý, třeba mlád, v ten hrob si lehne rád, a nápis společný nám dají na ten hrob. A v ruce sepjaté nám dají bílý květ, jenž kvetl na lukách, když míval jsem Tě rád. a květ, ten bílý květ – on svadne touhou hned a v hrobě společném on s námi bude spát. A celý širý svět jak v naši rakvi květ pak bude prosycen snů našich balsámem a celý šírý svět nám bude závidět – neb ani v hrobě tom my sebe nesklamem! 105