PODZIMNÍ NÁLADA.

Jaroslav Kvapil

PODZIMNÍ NÁLADA. – Jaromíru Boreckému –
Když hořká vůně hájů uvadlých se táhne v zaleknutá lada, nám v teskná srdce trpká nálada jak mrtvá vůně květin kane a smutně modrou jejich tišinou Smrt kráčí v kráse zadumané – ó opuštěná, sirá Duše má, v ten hřbitov zmizela bys ráda! Či byla raděj žlutým motýlem, jenž poslední v hrob květin padá, či byla duší smutných cypřiší, z nichž teskná báseň Smrti vane – 142 ó změň se, Sestro, v toho hrobníka, jenž symbolem se Zimy stane a v hroby vlhké Země vychladlé sem vkládá naše srdce mladá. Když budeš smutnou Zimou živořit, jež políbení krajům dává, nic tady v světe, Duše, neuzříš než mráz, jímž zhynula tvá sláva, a vykopané hroby Illusí, kam Život Lásku pochovává. Jak černé skvrny svadlých javorů hřích minulosti lpí v tvé kráse, v ten šedý obraz Krista Ježíše tvá velká vášeň změnila se – jak mrtvá srdce černou pod zemí ty vykoupení čekej zase! 143