HADAČ

HADAČ
Ať se tuze nemračí kritičtí starouši: hádej, hádej, hadači, kdo nás to pokouší? Place aux jeunes je parola, dědky vem do prádla – nediv se, že mrtvola ráda by omládla! Všechnu slávu rozdírá posmrtná kleveta, povila prý Shakespeara královna Alžběta. Honorificabili tudinitatibus Bacona s tím splichtili rebus sic stantibus. My jsme chlapci jinačí; tenhleten hlavolam dávej hádat, hadači, budoucím mrtvolám: od bývalé mrtvoly všeho se dovíte luroburocacoli sunurotacite. 208 POZNÁMKY A OBSAH
[209] POZNÁMKY
– Sokolskými Šibřinkami, největším to maškarním plesem, vrcholil se druhdy pražský masopust. – Baladu Andulu, tuto groteskní variaci Erbenových Svatebních košil, jsem napsal podle strašidelné anekdoty, kterou mi kdysi vyprávěl Fa Presto. – Verše cyklu Novinář veršoval psával jsem roku 1893 do nedělních příloh Hlasu národa, jehož jsem byl tehdy redakčním spolupracovníkem. – Pro sloky Svatojanským poutníkům použito roku 1893 několika veršů z básní Za český sever a Na obnoveném mostě Karlově, nedávno předtím napsaných a teď v knize Na sklonku října otištěných. – O Prodané nevěstě jsem si zaveršoval, když byla uvedena – rok po svém slavném vítězství na divadelní výstavě vídeňské – trvale do repertoáru německých divadel; o prvním takovém představení r. 1893 ve Vídni zpívala titulní roli, a to po česku, naše pěvkyně Národního divadla Anna Veselá. – Cyklus Pohádka o nadšení napsán byl ke kresbám Emila Holárka (1867–1919), jehož myšlenka i jednotlivé scény určily smysl a ráz těchto mých veršů. – Literární jubilea byla satirickou odezvou na příkrou studii J. S. Machara o Vítězslavu Hálkovi, od jehož smrti uplynulo v říjnu 1894 dvacet let. V touž dobu oslavovali v Německu okázale čtyřsté narozeniny ševcovského básníka Hanse Sachse. Svou satiru napsal jsem intonací a formou Macharovy Magdaleny, tehdy právě vyšlé, a některé počáteční narážky týkají se jejího obsahu. – Vpádem barbarů, dvojí persifláží Fin de siècle a konec konců i tím Čunětem hleděl jsem se vypořádat nejen s mnohou posunčinou české poesie na sklonku století, nýbrž i s neupřímností svého vlastního úpadkově artistního údobí, jehož stopy jsou v mých prvních knihách lyrických a z něhož jsem bohudík záhy vyvázl na boží vzduch. – Králem Šmidrou posmíval jsem se někdy počátkem tohoto století nějakému milostivému či nemilostivému výroku císaře pána o nás Češích. – Epitaf živému vznikl za posledních útoků J. S. Machara na osobu Masarykovu; jeho zlé projevy neskončily se bohužel ani smrtí presidenta Osvoboditele, někdejšího to nejvzácnějšího a nejmocnějšího 211 přítele Macharova. Dnes, kdy jest i Machar mrtev, de mortuo nil nisi silentium... – Franta Šípek (1850–1906), druh Vojanův, byl koncem minulého století z nejznamenitějších venkovských herců českých. – Na výstavě architektů a inženýrů r. 1898 zřízena byla divadelní budova (pozdější holešovická Uranie), kdež jsme se pokoušeli v čas úsilí o vznik druhého českého divadla najíti soubor pro jeho začátky. Koncem letního období náš pokus zanikl... – R. 1932 poctěn jsem byl norským komandérským řádem svatého Olafa; za gratulace k tomuto vyznamenání poděkoval jsem žertovně veršíky, jež tuto dochovávám. – Ignátu Herrmannovi, zakladateli a dlouholetému redaktorovi Švandy dudáka, bylo roku 1924 sedmdesát let, a tou Dudáckou jsem jej tehdy pozdravil. – Těch dvacet desetiverší, nazvaných teď Úšklebky z domova, psal jsem v ráži svých dvaceti let, a jen jejích epilog je z doby hodně pozdější. Ty veršíčky jsou jen zlomkem většího cyklu, jehož některá čísla, byť kdysi tištěná, pro jejich mladickou nehoráznost nadobro zamlčuji. – Smetanův Dalibor neměl roku 1900 v Petrohradě úspěch, z čehož veliké rozčarování u našich tehdejších slavjanofilů. – Na sklonku mého života poctila mě koncem roku 1945 Karlova universita čestným doktorátem filosofie. – Rozjímání na rok 1895 bylo napsáno do Vilímkova Humoristického kalendáře k obrázkům Viktora Olivy a Karla Štapfra, jejichž nápady určovaly obsah i ráz těchto veršíků. Na vysvětlenou připomínám, že rok 1895 se počal v čas výjimečného stavu, uvaleného na nás rakouskou vládou v září roku 1893; vtip o třech fešáckých králích týkal se především pověstného srbského Milana Obrenoviče; narážka na ptáka čížka týkala se předáka Omladiny Antonína Čížka zatčeného o vánocích r. 1893 pro domnělou spoluvinu na zavraždění konfidenta Mrvy a pak osvobozeného (Čížek uvězněn byl u trestního soudu na Karlově náměstí, před nímž je pomník Vítězslava Hálka). Závěrem veršování byla jizlivost o „moravské kritice“: v čas bojů o Hálka, vzbuzených útočným článkem Macharovým roku 1894 – viz i moje Literární jubilea v této Knize – bylo hlučno mezi pražským ústředím spisovatelským a novými hesly utábořenými tehdy v brněnských Literárních listech; plzeňská pivnice U Ježíška, jíž vzpomenuto závěrem veršování, 212 hostívala před lety Jana Nerudu s jeho společností, a tím je nám podnes památná. – Francouzská komedie Zaza od Bertona a Simona i Hauptmannův Forman Henčl hrály se roku 1899 skoro současně na Národním divadle s různým úspěchem. – Ze spousty svých pohlednicových pozdravů a hříček vybírám tuto jenom několik z mnoha těch, jež se dochovaly, a nerad bych, aby byly ceněny jinak než rozmar těch chvil, jež jsem porůznu doma i v cizině strávil. Jejich důvěrnostem byly by všechny vysvětlivky jenom na obtíž, a leda k pohlednici z Verony připomínám, že jsem ji tam napsal záhy po Hilarově režii Romea a Julie, proti jejíž silácké koncepci a nechutným jazykovým vsuvkám měl jsem zásadní námitky. – Grotesku Faust v Praze, napsanou pro soukromou zábavu roku 1898 po jakési choulostivé aféře v pražské společnosti – byla to i doba velikého zájmu a z něho plynoucích půtek o zřízení druhého divadla pražského – otiskuji po letech bez některých časových anebo příliš důvěrných narážek, jimiž její tehdejší text oplýval. – Závěrem této knihy a svých knih vůbec přiznávám se zplna i k té Černé vysílačce, jíž jsem r. 1936 – jmenovala se tehdy Třináctka, já pak Jan Hněvsa – hleděl poškádlit a znepokojit několik svých přátel a literárních zvídavců: dnes odhaluji poslední svůj pseudonym do všech důsledků, při čemž k čtyřverší Ani labuť ani lůna podotýkám, že jsem je napsal v tu dobu, kdy jsme vzpomínali na K. H. Máchu o stém výročí jeho úmrtí, a kdy se vyskytl od Vladimíra Brouka za spolupráce Vítězslava Nezvala o drahém básníku spisek tuze nechutný – však jsem si to tehdy vyřídil s Nezvalem samým, jinak poetou jistě z boží milosti, a to básničkou Dívčí popěvek, kterou ani dnes nezatajuji. A nakonec: koho to zajímá, ať hledá v závěrečném dvojverší básničky Hadač náznak o původci té Černé vysílačky, jenž se zatím sám ke všemu přiznal...
213 OBSAH
Úvodem7
ÚSMĚVY A ÚSMĚŠKY: Motýli a vosy11 Písničky I.–6.13 Šibřinky20 Popelec I.–3.23 O celý svět28 Když si náš dědeček babičku bral30 Moderní pohádka31 Kaštany32 Studie z divadla33 Romance35 Višně37 Zapadá měsíc38 Ekloga v září39 Podzimní pohádka40 Andula41
NOVINÁŘ VERŠOVAL: Novoroční47 Masopustní50 Josefská pouť52 První jarní neděle55 Velikonoce58 Svatojanským poutníkům61 Prodaná nevěsta64 Matiční slavnosti66 Prázdniny68 Píseň o ztracené vartě71 Koleda novinářova76 Na prahu nového roku79
POHÁDKA O NADŠENÍ doprovodem ke kresbám Emila Holárka l.–15.83
Z VOSÍHO HNÍZDA: Literární jubilea93 Hlasy v rybníce101 Vpád barbarů103 Fin de siècle I.– 2.105 Čuně107 Král Šmidra109 Podzimní bilance110 Koleda 1936111 Epitaf živému113
PŘÍPITKY A POZDRAVY: Přípitek novoroční117 In vino veritas I.–5.119 Herci Frantovi Šípkovi121 Proslov i doslov pro letní divadlo na výstavišti122 Dětská mamičce k svátku126 Dudácká127 Za norský řád svatého Olafa128 Do památníku130 Pozdrav doktorské dvojici131 Dvěma přátelům padesátníkům I.–2.132 Dva pozdravy Jiřímu Zhorovi I.–2.136
ZEMĚŽLUČ: Úšklebky z domova I.–20.139 Šňupky149 Divadelní bonbony155 Pijácké průpovídky158 Naučení159
VŠELICOS: Rozjímání na rok 1895163 Místopisná romance169
[215] Májová noc170 Balada jaksi neurčitá172 Pan Cyrano173 Půlnoční174 Zimomřivé jaro175 Kuplet o Zaze a formanu Henčlovi176 Několik pohlednic179 Faust v Praze183
ČERNÁ VYSÍLAČKA: Závěrka193 Mamut194 Strašpytel195 Ani labuť ani lůna197 Frajmouři198 Dívčí popěvek200 Pomlázka201 Říkanka202 Panenka204 Pakt čtyř205 Boeuf à la mode206 Vltava207 Hadač208
Poznámky211
[216] JAROSLAV KVAPIL MOTÝLI A VOSY Verše hravé, dravé i pošetilé
Frontispice nakreslil Dr J. Bidlo. Knižně vypravil Method Kaláb. Písmem Baskerville vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Vydal Dr Václav Tomsa v Praze roku 1946.
E: pk; 2004 [218]