HADAČ

Jaroslav Kvapil

HADAČ
Ať se tuze nemračí kritičtí starouši: hádej, hádej, hadači, kdo nás to pokouší? Place aux jeunes je parola, dědky vem do prádla – nediv se, že mrtvola ráda by omládla! Všechnu slávu rozdírá posmrtná kleveta, povila prý Shakespeara královna Alžběta. Honorificabili tudinitatibus Bacona s tím splichtili rebus sic stantibus. My jsme chlapci jinačí; tenhleten hlavolam dávej hádat, hadači, budoucím mrtvolám: od bývalé mrtvoly všeho se dovíte luroburocacoli sunurotacite. 208 POZNÁMKY A OBSAH
[209] POZNÁMKY
– Sokolskými Šibřinkami, největším to maškarním plesem, vrcholil se druhdy pražský masopust. – Baladu Andulu, tuto groteskní variaci Erbenových Svatebních košil, jsem napsal podle strašidelné anekdoty, kterou mi kdysi vyprávěl Fa Presto. – Verše cyklu Novinář veršoval psával jsem roku 1893 do nedělních příloh Hlasu národa, jehož jsem byl tehdy redakčním spolupracovníkem. – Pro sloky Svatojanským poutníkům použito roku 1893 několika veršů z básní Za český sever a Na obnoveném mostě Karlově, nedávno předtím napsaných a teď v knize Na sklonku října otištěných. – O Prodané nevěstě jsem si zaveršoval, když byla uvedena – rok po svém slavném vítězství na divadelní výstavě vídeňské – trvale do repertoáru německých divadel; o prvním takovém představení r. 1893 ve Vídni zpívala titulní roli, a to po česku, naše pěvkyně Národního divadla Anna Veselá. – Cyklus Pohádka o nadšení napsán byl ke kresbám Emila Holárka (1867–1919), jehož myšlenka i jednotlivé scény určily smysl a ráz těchto mých veršů. – Literární jubilea byla satirickou odezvou na příkrou studii J. S. Machara o Vítězslavu Hálkovi, od jehož smrti uplynulo v říjnu 1894 dvacet let. V touž dobu oslavovali v Německu okázale čtyřsté narozeniny ševcovského básníka Hanse Sachse. Svou satiru napsal jsem intonací a formou Macharovy Magdaleny, tehdy právě vyšlé, a některé počáteční narážky týkají se jejího obsahu. – Vpádem barbarů, dvojí persifláží Fin de siècle a konec konců i tím Čunětem hleděl jsem se vypořádat nejen s mnohou posunčinou české poesie na sklonku století, nýbrž i s neupřímností svého vlastního úpadkově artistního údobí, jehož stopy jsou v mých prvních knihách lyrických a z něhož jsem bohudík záhy vyvázl na boží vzduch. – Králem Šmidrou posmíval jsem se někdy počátkem tohoto století nějakému milostivému či nemilostivému výroku císaře pána o nás Češích. – Epitaf živému vznikl za posledních útoků J. S. Machara na osobu Masarykovu; jeho zlé projevy neskončily se bohužel ani smrtí presidenta Osvoboditele, někdejšího to nejvzácnějšího a nejmocnějšího 211 přítele Macharova. Dnes, kdy jest i Machar mrtev, de mortuo nil nisi silentium... – Franta Šípek (1850–1906), druh Vojanův, byl koncem minulého století z nejznamenitějších venkovských herců českých. – Na výstavě architektů a inženýrů r. 1898 zřízena byla divadelní budova (pozdější holešovická Uranie), kdež jsme se pokoušeli v čas úsilí o vznik druhého českého divadla najíti soubor pro jeho začátky. Koncem letního období náš pokus zanikl... – R. 1932 poctěn jsem byl norským komandérským řádem svatého Olafa; za gratulace k tomuto vyznamenání poděkoval jsem žertovně veršíky, jež tuto dochovávám. – Ignátu Herrmannovi, zakladateli a dlouholetému redaktorovi Švandy dudáka, bylo roku 1924 sedmdesát let, a tou Dudáckou jsem jej tehdy pozdravil. – Těch dvacet desetiverší, nazvaných teď Úšklebky z domova, psal jsem v ráži svých dvaceti let, a jen jejích epilog je z doby hodně pozdější. Ty veršíčky jsou jen zlomkem většího cyklu, jehož některá čísla, byť kdysi tištěná, pro jejich mladickou nehoráznost nadobro zamlčuji. – Smetanův Dalibor neměl roku 1900 v Petrohradě úspěch, z čehož veliké rozčarování u našich tehdejších slavjanofilů. – Na sklonku mého života poctila mě koncem roku 1945 Karlova universita čestným doktorátem filosofie. – Rozjímání na rok 1895 bylo napsáno do Vilímkova Humoristického kalendáře k obrázkům Viktora Olivy a Karla Štapfra, jejichž nápady určovaly obsah i ráz těchto veršíků. Na vysvětlenou připomínám, že rok 1895 se počal v čas výjimečného stavu, uvaleného na nás rakouskou vládou v září roku 1893; vtip o třech fešáckých králích týkal se především pověstného srbského Milana Obrenoviče; narážka na ptáka čížka týkala se předáka Omladiny Antonína Čížka zatčeného o vánocích r. 1893 pro domnělou spoluvinu na zavraždění konfidenta Mrvy a pak osvobozeného (Čížek uvězněn byl u trestního soudu na Karlově náměstí, před nímž je pomník Vítězslava Hálka). Závěrem veršování byla jizlivost o „moravské kritice“: v čas bojů o Hálka, vzbuzených útočným článkem Macharovým roku 1894 – viz i moje Literární jubilea v této Knize – bylo hlučno mezi pražským ústředím spisovatelským a novými hesly utábořenými tehdy v brněnských Literárních listech; plzeňská pivnice U Ježíška, jíž vzpomenuto závěrem veršování, 212 hostívala před lety Jana Nerudu s jeho společností, a tím je nám podnes památná. – Francouzská komedie Zaza od Bertona a Simona i Hauptmannův Forman Henčl hrály se roku 1899 skoro současně na Národním divadle s různým úspěchem. – Ze spousty svých pohlednicových pozdravů a hříček vybírám tuto jenom několik z mnoha těch, jež se dochovaly, a nerad bych, aby byly ceněny jinak než rozmar těch chvil, jež jsem porůznu doma i v cizině strávil. Jejich důvěrnostem byly by všechny vysvětlivky jenom na obtíž, a leda k pohlednici z Verony připomínám, že jsem ji tam napsal záhy po Hilarově režii Romea a Julie, proti jejíž silácké koncepci a nechutným jazykovým vsuvkám měl jsem zásadní námitky. – Grotesku Faust v Praze, napsanou pro soukromou zábavu roku 1898 po jakési choulostivé aféře v pražské společnosti – byla to i doba velikého zájmu a z něho plynoucích půtek o zřízení druhého divadla pražského – otiskuji po letech bez některých časových anebo příliš důvěrných narážek, jimiž její tehdejší text oplýval. – Závěrem této knihy a svých knih vůbec přiznávám se zplna i k té Černé vysílačce, jíž jsem r. 1936 – jmenovala se tehdy Třináctka, já pak Jan Hněvsa – hleděl poškádlit a znepokojit několik svých přátel a literárních zvídavců: dnes odhaluji poslední svůj pseudonym do všech důsledků, při čemž k čtyřverší Ani labuť ani lůna podotýkám, že jsem je napsal v tu dobu, kdy jsme vzpomínali na K. H. Máchu o stém výročí jeho úmrtí, a kdy se vyskytl od Vladimíra Brouka za spolupráce Vítězslava Nezvala o drahém básníku spisek tuze nechutný – však jsem si to tehdy vyřídil s Nezvalem samým, jinak poetou jistě z boží milosti, a to básničkou Dívčí popěvek, kterou ani dnes nezatajuji. A nakonec: koho to zajímá, ať hledá v závěrečném dvojverší básničky Hadač náznak o původci té Černé vysílačky, jenž se zatím sám ke všemu přiznal...
213 OBSAH
Úvodem7
ÚSMĚVY A ÚSMĚŠKY: Motýli a vosy11 Písničky I.–6.13 Šibřinky20 Popelec I.–3.23 O celý svět28 Když si náš dědeček babičku bral30 Moderní pohádka31 Kaštany32 Studie z divadla33 Romance35 Višně37 Zapadá měsíc38 Ekloga v září39 Podzimní pohádka40 Andula41
NOVINÁŘ VERŠOVAL: Novoroční47 Masopustní50 Josefská pouť52 První jarní neděle55 Velikonoce58 Svatojanským poutníkům61 Prodaná nevěsta64 Matiční slavnosti66 Prázdniny68 Píseň o ztracené vartě71 Koleda novinářova76 Na prahu nového roku79
POHÁDKA O NADŠENÍ doprovodem ke kresbám Emila Holárka l.–15.83
Z VOSÍHO HNÍZDA: Literární jubilea93 Hlasy v rybníce101 Vpád barbarů103 Fin de siècle I.– 2.105 Čuně107 Král Šmidra109 Podzimní bilance110 Koleda 1936111 Epitaf živému113
PŘÍPITKY A POZDRAVY: Přípitek novoroční117 In vino veritas I.–5.119 Herci Frantovi Šípkovi121 Proslov i doslov pro letní divadlo na výstavišti122 Dětská mamičce k svátku126 Dudácká127 Za norský řád svatého Olafa128 Do památníku130 Pozdrav doktorské dvojici131 Dvěma přátelům padesátníkům I.–2.132 Dva pozdravy Jiřímu Zhorovi I.–2.136
ZEMĚŽLUČ: Úšklebky z domova I.–20.139 Šňupky149 Divadelní bonbony155 Pijácké průpovídky158 Naučení159
VŠELICOS: Rozjímání na rok 1895163 Místopisná romance169
[215] Májová noc170 Balada jaksi neurčitá172 Pan Cyrano173 Půlnoční174 Zimomřivé jaro175 Kuplet o Zaze a formanu Henčlovi176 Několik pohlednic179 Faust v Praze183
ČERNÁ VYSÍLAČKA: Závěrka193 Mamut194 Strašpytel195 Ani labuť ani lůna197 Frajmouři198 Dívčí popěvek200 Pomlázka201 Říkanka202 Panenka204 Pakt čtyř205 Boeuf à la mode206 Vltava207 Hadač208
Poznámky211
[216] JAROSLAV KVAPIL MOTÝLI A VOSY Verše hravé, dravé i pošetilé
Frontispice nakreslil Dr J. Bidlo. Knižně vypravil Method Kaláb. Písmem Baskerville vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Vydal Dr Václav Tomsa v Praze roku 1946.
E: pk; 2004 [218]
Básně v knize Motýli a vosy:
  1. MOTÝLI A VOSY
  2. I. Hola, pijme, kamarádi,
  3. 2. Má milá, co to vyšíváš,
  4. 3. Tedy spánembohem,
  5. 4. Co to svítí, když ty spíš,
  6. 5. Má panenka je samý smích
  7. 6. Haničko rozmilá,
  8. ŠIBŘINKY
  9. I. Tím jsi, holka, žádoucnější,
  10. 2. – Vidíš, brachu, v mumraji
  11. 3. Fidli, fidli, fidli
  12. O CELÝ SVĚT
  13. KDYŽ SI NÁŠ DĚDEČEK BABIČKU BRAL
  14. MODERNÍ POHÁDKA
  15. KAŠTANY
  16. STUDIE Z DIVADLA
  17. ROMANCE
  18. VIŠNĚ
  19. ZAPADÁ MĚSÍC
  20. EKLOGA V ZÁŘÍ
  21. PODZIMNÍ POHÁDKA
  22. ANDULA
  23. NOVOROČNÍ
  24. MASOPUSTNÍ
  25. JOSEFSKÁ POUŤ
  26. PRVNÍ JARNÍ NEDĚLE
  27. VELIKONOCE
  28. SVATOJANSKÝM POUTNÍKŮM
  29. PRODANÁ NEVĚSTA
  30. MATIČNÍ SLAVNOSTI
  31. PRÁZDNINY
  32. PÍSEŇ O ZTRACENÉ VARTĚ
  33. KOLEDA NOVINÁŘOVA
  34. NA PRAHU NOVÉHO ROKU
  35. POHÁDKA O NADŠENÍ
  36. LITERÁRNÍ JUBILEA
  37. HLASY V RYBNÍCE
  38. VPÁD BARBARŮ
  39. I. V mdlém jase milenců, jenž krví syt je chtivou,
  40. 2. Jak v černé brokáty když ponoří se vůně
  41. ČUNĚ
  42. KRÁL ŠMIDRA
  43. PODZIMNÍ BILANCE
  44. KOLEDA 1936
  45. EPITAF ŽIVÉMU
  46. PŘÍPITEK NOVOROČNÍ
  47. I. Rád si tu člověk zavdá
  48. 2. Usedni et carpe diem!
  49. 3. Když je nám tady tak milo,
  50. 4. In vino veritas,
  51. 5. Nejen to víno, nad něž u nás není,
  52. HERCI FRANTOVI ŠÍPKOVI
  53. PROSLOV I DOSLOV PRO LETNÍ DIVADLO NA VÝSTAVIŠTI
  54. DĚTSKÁ MAMIČCE K SVÁTKU
  55. DUDÁCKÁ
  56. ZA NORSKÝ ŘÁD SVATÉHO OLAFA
  57. DO PAMÁTNÍKU
  58. POZDRAV DOKTORSKÉ DVOJICI
  59. I. Františku Kadeřávkovi
  60. 2. Jaroslavu Motyčkovi
  61. I. Dík za vzpomínku na Jiráska
  62. 2. Koleda koleda Štěpáne,
  63. NÁVRAT
  64. BEZVĚTŘÍ
  65. OBECNÍ RADĚ NA UVÁŽENOU
  66. NA POŠTĚ
  67. PAN SPRÁVCE
  68. POLEDNE
  69. PAN UČITEL
  70. SVĚCENÍ NOVÉ STŘÍKAČKY
  71. UDÁLOST
  72. OBECNÍ POLICAJT
  73. PEKAŘ
  74. KÁVOVÁ SPOLEČNOST
  75. ROZUMY
  76. SUDIČ
  77. O MÍSTNÍ ŘEKU
  78. NADOBRO ZTRACEN!
  79. S KOPCE
  80. NEMOŽNÝ VTIP
  81. VZPOURA
  82. EPILOG PO LETECH
  83. ANDĚLSKÁ ČISTOTA
  84. PIKANTNÍ ČASOPIS
  85. NÁRODNÍ FABRIKANTI
  86. VOLNOST PŘESVĚDČENÍ
  87. REPERTOÁR JEDNOHO DIVADLA
  88. SMETANŮV DALIBOR V PETROHRADĚ 1900
  89. ROZHOVOR V RÁJI
  90. 1900
  91. PODLE K. S. MACHÁČKA
  92. OPRAVENÉ PŘÍSLOVÍ
  93. KARIÉRY
  94. DĚVÍN
  95. NEZMARNÁ
  96. NA TÉŽE STRÁNCE NEDĚLNÍHO LISTU
  97. O DVOU ZNÁMÝCH HESLECH
  98. DIVADELNÍ KARIÉRA
  99. PHDR. H. C.
  100. NÁROD SOBĚ nad scénou je psáno:
  101. „Je pravda, co jsem o té dámě čet’,
  102. Nenaříkej, žes měl úspěch malý,
  103. Aby obecenstvo bavilo se líp,
  104. Kdykoliv jen vystoupíte, slečno,
  105. Na poslední chodí galerii,
  106. Že špatně hrála? Drzost nemalá!
  107. Kde jen v Rachelce té malé
  108. Když zapěla nám po prvé,
  109. Inserát dává živnostník bdělý,
  110. Kaplička naše, zlatá kdysi,
  111. Divadlo je šlakovitá věc:
  112. Pivo vždycky k pití,
  113. Řeč se mluví, pivo pije,
  114. Holka-li tě opustila,
  115. Nechoď nikdy domů tmavou uličkou,
  116. V krčmu-li tvá vkročí noha,
  117. NAUČENÍ
  118. ROZJÍMANÍ NA ROK 1895
  119. MÍSTOPISNÁ ROMANCE
  120. MÁJOVÁ NOC
  121. BALADA JAKSI NEURČITÁ
  122. PAN CYRANO
  123. PŮLNOČNÍ
  124. ZIMOMŘIVÉ JARO
  125. KUPLET O ZAZE A FORMANU HENČLOVI
  126. Z KARLŠTEJNA JAROSLAVU VRCHLICKÉMU
  127. Z MOSKVY
  128. Z MADRIDU
  129. Z VERONY
  130. Z MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ
  131. Z FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍ
  132. ZÁHADNÁ Z PLZNĚ
  133. MELANCHOLICKÁ Z LOPUDU
  134. FAUST V PRAZE
  135. ZÁVĚRKA
  136. MAMUT
  137. STRAŠPYTEL
  138. ANI LABUŤ ANI LŮNA
  139. FRAJMOUŘI
  140. DÍVČÍ POPĚVEK
  141. POMLÁZKA
  142. ŘÍKANKA
  143. PANENKA
  144. PAKT ČTYŘ
  145. BOEUF À LA MODE
  146. VLTAVA
  147. HADAČ