PRVNÍ JARNÍ NEDĚLE

PRVNÍ JARNÍ NEDĚLE
Venkovan: Jak dnes ty zvony krásně zněly a jak ta hlína voněla, když zlatým jitrem rozechvělý jsem vykročil si z kostela! Mez hnědne již a v plné kráse plá všude jehněd žluť i nach, v mých polích ozim zelená se a potok bublá v olšinách. Jak bude letos? Dejž to, Pane, ať krásně tak a vesele to celé příští léto plane jak dnešní jarní neděle! Pražák: No, zaplať Pánbůh, však to trvalo, než se to jaro zase probralo a než jsem mohl svrchník vytáhnouti! Ni kalendář, ni prorok Fiala tím nehnuli, dál zima číhala, a sníh se sypal o josefské pouti. Dnes otevřem však okna po ránu a po obědě půjdem za bránu, tak neděli tu nejlíp oslavíme. 55 Ó, jak je dobře na slunci se hřát, své plíce mužem pěkně provětrat – a na Lišce se večer zastavíme! Milující: Ó, zda to tušíš, vše jak puká a jaký táhne zemí vzdech? To jako tvoje něžná ruka by voněla v těch pupenech! A slunce svítí horoucněji – ó viz jen, jak se stromy chvějí, a prudčej jásá srdce mé, že svoje jaro najdeme! Děti: První jarní neděle z pokoje nás dneska volá; vesele, ó vesele – dobře, že dnes není škola! Den nám patří celičký, večer teprv přijdem zpátky, v chrámech světí kočičky – to už brzy budou svátky! Po těch svátcích přijde máj, červen za ním přijde v skoku, duben, květen, červen – aj, prázdniny jsou za čtvrt roku! 56 Novinář: Den za dnem jde, noc za nocí, a s neštěstím se štěstí střídá, jdou úspěchy, jdou nemoci, a moje oko všechno hlídá. Zřím pukat květy, vadnout list, však v práci svou se stále halím, vždyť lidé chtějí o všem číst, a všeho musím býti dbalým. Oh, první jarní neděle! Jak asi krásně je teď venku, kde hájům květy nastele a chatám světlo na okénku! Já tuším jenom onen jas, jímž celý svět se budí ze sna, a přec i já jsem šťasten zas, že vrátila se snivá vesna. Ó vlasti má, jíž plno ran v to svaté srdce vsazeno je, jíž byl ten svět jak pustý lán – kdy navrátí se vesna tvoje? Zda přijde s láskou ve tvou zem, zda zvítězí a nezotročí? Ó, v takém jaru vítězném my rádi zavřem svoje oči! 57