DOBROU NOC!
Po vírném tanci nyní dobrou noc,
a spěte sladce, moje drahá slečno:
ať zdá se vám, jak velká lásky moc
a žertovat s ní jak je nebezpečno!
A spěte klidněj, než ten bude spát,
jenž při čtverylce – však vy dobře víte! –
když z vaší ruky bílý vějíř pad’,
se pro něj shýbl ku podlaze hbitě
a při tom vaší ruky – nač se rdít?! –
jak jeho ústa letem dotknula se:
ó já to zřel, ten v oku vašem svit –
a po chvíli že vějíř pad’ vám zase!
Ba, já to viděl, slečno spanilá,
jak čtverylku jste potom celou spletli,
a jak jste v zmatku oči klopila,
když pohledy se vaše náhle střetly.
Leč nyní se už více nerděte,
toť v novém plese pohádka je stará:
kéž ve květ vonný ona rozkvete
při sladkém dechu mladistvého jara
84
a vaši lásku malou za chvilku
když spálí život ve svých blesků jase –
no, až budete tančit čtverylku,
svůj vějíř maně pusťte z ruky zase!
85