POESII.
Já dobře vím, v tvé velké slunce zlaté,
jež světlem svým se ke geniům sklání,
že, červ té země, vzhlédnout nesmím ani
a z věcnosti pít číše vrchovaté.
Ó tak v tvém klíně usnout jedenkráte
a tvoje rety na své cítit skráni:
ó Matko, božko, štěstí, blaha plání
bych zapomněl rád pro ty chvíle svaté!
Tím nekonečným mořem věcných zvěstí,
jež u nohou ti valí svoje vlny,
vím, člun svůj bludný nikdy nesmím vésti.
Ó dej, když navždy mrtvá poušť mne jímá,
ten okeanu hymnus krásy plný
ať aspoň z dálky ve sny moje hřímá!
95
OBSAH:
Reliquie (1887)7
Bouře za horami.
V bouři11
Resignace13
Hlubiny15
Velikonoční motiv17
Meditace18
Nad vyschlým zdrojem19
Monolog samovraha22
Výkřik ducha24
Duma28
SIunečnímu paprsku v zimě27
Meditace28
Být či nebýt?29
V bouřné noci31
Nad Andersenem32
Přípitek34
V zapomnění35
Zasněženo36
Mír.
Paprsek39
Poesii40
Mír42
Obraz43
Básníkova podobizna45
Pod řeckou sochu47
Česká píseň49
Sonet z parku50
V letní noci51
[97]
Reliquie.
Když milovat chcem55
Vrať mi – –56
Po roce57
V jeseni61
Mráz62
Otázka63
Meditace64
Doma65
V smutné chvíli67
Ty tvoje rty – –68
Nad podobiznou69
Terciny71
Smutné myšlénky73
Svadlá poupata74
Finale75
Na můj hrob – –76
Ve starém parku78
Všední život.
Všední život81
Plesová ouvertura82
Čtverylka83
Dobrou noc!84
Po plesu86
Z ulice87
Do popsaného památníku88
Impromptu z cest89
Neznámé pianistce90
Paní ***92
Epilog.
Poesii95
OPRAVY:
Na str. 11. omylem připojen první verš druhé sloky k sloce první.
Na str. 53. místo M. Z. má býti M. B.
E: pk; 2004
[98]