Píseň.
To velké štěstí – jak je snést?!
Tak blízko jste se sklonila,
že teplem slunce, září hvězd
tvář vaše hřála spanilá.
Já cítil v lásky zápase
a v horoucích a něžných snech,
jak vaše srdce zmítá se,
jak teplý je váš vonný dech.
A rhytmy duše zpívaly
v té vůni, jež je přesladká
jak růží dech, jak fialy
a jako jarní pohádka.
Ó bože, věřit na chvíli,
že duši tu smím svojí zvát –
já chtěl bych blahem opilý
snad zemřít mlád a zemřít rád!
61
A přec mé srdce jásalo
a jeho hlas byl kouzlem spit:
„Ó, to je v život pramálo –
ty musíš věčně, věčně žít!
Ty najdeš ráj a záři hvězd,
tvá vesna přijde spanilá – – –“
To velké štěstí – jak je snést?!
Tak blízko jste se sklonila!
62