Píseň.

Jaroslav Kvapil

Píseň.
To velké štěstí – jak je snést?! Tak blízko jste se sklonila, že teplem slunce, září hvězd tvář vaše hřála spanilá. Já cítil v lásky zápase a v horoucích a něžných snech, jak vaše srdce zmítá se, jak teplý je váš vonný dech. A rhytmy duše zpívaly v té vůni, jež je přesladká jak růží dech, jak fialy a jako jarní pohádka. Ó bože, věřit na chvíli, že duši tu smím svojí zvát – já chtěl bych blahem opilý snad zemřít mlád a zemřít rád! 61 A přec mé srdce jásalo a jeho hlas byl kouzlem spit: „Ó, to je v život pramálo – ty musíš věčně, věčně žít! Ty najdeš ráj a záři hvězd, tvá vesna přijde spanilá – – –“ To velké štěstí – jak je snést?! Tak blízko jste se sklonila! 62