V bouřné noci.

V bouřné noci.
Tak, jen to srdce roztrhněte – a vyrvete je resignaci a vyrvete je věčně kleté, než unaveno vykrvácí. Já příliš hřešil každým vzletem, jímž žití mé je posvěceno, já rouhal se svým žhavým retem, že vyslovil jsem vaše jméno. V jas slávy té, kam božská jdete, jež pro věky již vzata je mi, květ fialek vy nevezmete, jen zlata lesk a diadémy. Ty fialky snad těšit mohou vás ve chvílích, kdy sníte sama, a v jejich vůni přeubohou. vy nechte zmizet žití drama: 89 však ve chvíli, kdy potlesk jásá a nadšení plá ze všech tváří, kdy spíjí davy vaše krása a srdce mužů vstříc vám září – Ó vemte skvost a drahokamy a zahoďte tu kytku chudou: v tom davu spilém něhy klamy líp klenoty vám slušet budou! A zapomeňte, ono kvítí že nemůže už rozkvést více, že nedovedu šťasten býti, až shasnou vaše zřítelnice. Však až ten potlesk stichne jednou a smutná domů vrátíte se – snad vaše prsty květ ten zvednou, jenž chudý vykvet’ v snů mých lese. On voněl dál, ač zapomnělo již srdce vaše jeho kvítí: to není rosa, čím se skvělo – to slzy moje na něm svítí. Ó potom s pláčem zvedněte je a ptejte se, co bylo dražší: zda sláva ta, jíž svět se chvěje – či srdce svadlé v ruce vaší. 90 A jen to srdce roztrhněte – já v modlitbách své ruce spínám: snad pro tu lásku, jíž teď kvete, bůh oběma pak odpustí nám! 91