Melodie.

Jaroslav Kvapil

Melodie.
Jak snivá, tklivá melodie, jak žlutý motýl nad vodami, jenž sluncem žije, v leknínech se kryje, má tichá láska připadá mi. Jak melodie valčíková, jíž kdesi v dálce klavír kvílí a pláče znova, plno touhy chová, mně připadá tón její milý. A rhytmus tance plný touhy, ten mluví štěstím, oddaností, jen sen to pouhý, polibek je dlouhý, má plno vůně minulosti. Ó minulost má – smutná byla, ó minulost má – byla krásná, ji vykouzlila vaše ruka bílá, zář vašich očí šťastná, jasná. 116 A její rhytmus překrásný je – ó jak vám za něj děkovati?! Ta melodie tolik štěstí kryje, jak bílý květ je na souvrati. Je jako motýl nad vodami, jak slunce je, jež zemi zlatí, jak valčík známý ona připadá mi – ó jak vám za ni děkovati?! 117