Impromptu.

Jaroslav Kvapil

Impromptu.
Sen nejkrásnější, jejž jsem v žití prožil, svou mladou lásku, z které jaro dýše, já do rakve svých upomínek vložil a denně nad ní modlívám se tiše. Hvězd paprsky tam v letních nocích kanou a vůně růží v jejích vlasech prodlí, když nad tou láskou bohem požehnanou má minulost se, bludný poutník, modlí. 84