Touha.

Jaroslav Kvapil

Touha.
To slovo lásky, jež jsem promluvil, by vaše ústa řekla ke mně jednou, než přijde bolest, jíž bych souzen byl, než moje líce v umírání zblednou! Být zbaven strastí, prokletí a pout, těch, jimiž srdce věčně sklíčeno je, v své náručí vás jednou přitisknout a šeptat šťasten: „Na věky jsi moje!“ A potom zhynout jak těch květin dech, co ve vlasech vám večer umírají, a cítit ještě, kterak v smutných snech ty krásné oči pro mé mládí lkají! 109