Sloky.

Jaroslav Kvapil

Sloky.
Ó přišla byste, kdybych mrtev spal v té úzké rakvi mlád, S tím krásným okem, v kterém chví se žal a jež jsem tak měl rád, ó přišla byste, zbožná duše tichá, svou bílou dlaní, z které teplo dýchá, mé chladné čelo křížem požehnat? Ó, přijďte jistě k chudé rakvi té, má písni nejdražší, v mou stuhlou hraď vy píseň vkouzlíte, jež stíny zaplaší, já v hrobě vlhkém zbaven snů i trudu dál neznámou tu báseň sníti budu v svém stlívajícím, těžkém rubáši. 49 Tu báseň velkou, již svět nepozná, jež v hrobě dozvučí, však před ní prchne Smrt má přehrozná a v jejím náručí já budu věčně žíti do zázraku – ó, přijďte jistě, v záři vašich zraků tam na mém hrobě kvítí vypučí! 50