Intimní sloky.

Intimní sloky.
Nuž aspoň „Sestro!“ řeknu vám, ač srdce mé mne při tom bolí, že vést vás žitím sám a sám svět všední nikdy nedovolí. Víc nesmím si snad ani přát, než oné víry světlo klamné, že ve svém žití kolikrát si vzpomenete přece na mne. Když v sladké lásky závrati mi nedovolí život ani, bych vaše rty moh’ zlíbati a zázrak vašich bílých skrání: to stiší aspoň srdce mé, ač při tom slzy s očí kanou, že ruce své si stiskneme a zašeptáme „Na shledanou!“ 26 Když nesmím říci: „Duše má, jsou věčně mými tvé rty rudé!“ – to přece vím, že oběma nám tichá touha v srdcích zbude. A bude svítit v život nám a v bolestech mých bude se mnou, jak rudé lampy smutný plam se věčně chvěje hrobkou temnou. A bude jak ten svadlý květ, jenž v reliquiích mládí dříme, jenž voní dlouhou řadou let a nad nímž vždycky zaslzíme. 27