Fialky v jeseni.

Fialky v jeseni.
Když žloutne park a rudé slunce hasne, ať aspoň chvíli v duši se nám zjasní: ó vzpomeňte si na to jaro krásné, jež bylo mojí nejskvostnější básní. Květ fialek vám ještě dneska nesu – já nevím ani, kterak mohly zkvésti, dech jeseně když táhne smutkem lesů a na záhonech astry říjen věstí. Já nevím ani, jak to muže býti, že v podzim snů svých zachoval jsem mládí, když bouře žití duší mou se řítí, že ještě víra žhavou skráň mou chladí. V dny májové tak rádi vracíme se, když pozdní léto jejich květy láme, a v bolesti, jež do duší se nese, my na minulé štěstí vzpomínáme. 47 Dnes zázrakem je plno moje nitro, tím snivým sluncem, které uhaslo mi, já chtěl bych nezřít ono příští jitro, jež poslední květ mého štěstí zlomí. Já chtěl bych nyní pobožný a snivý zrak pozvedaje ve vaši líc vnadnou tak tiše zmírat v touze mlčenlivý, jak fialky ty zítra jistě svadnou. Tak tiše zmírat v úzkou rakev lehna jak dnešní den, jenž odpuštěním dýše, a cítit jenom, kterak křížem žehná mé chladné čelo vaše ruka tiše. 48