Štěstí.

Štěstí.
To každé slovo, které promluvíte, V má kouzlo vůní, jimiž květy dýší, v něm dříme zázrak růže nerozvité a tóny míru duše má v něm slyší. Váš pohled mluví o lásce a ctnosti a dusné vášně v jeho jasu není; byť stížen hříchem, znaven minulostí – já v očích těch vždy najdu odpuštění. Já nejsem hoden, byste promluvila, já nezasloužím, byste shlédla ke mně, má minulost jen zoufalostí byla a v dlouhých nocích proklíná mne němě. A přece vím, že nad bohy a obry vzrůst mohu vůlí, nadšením a vzletem, že vaší láskou dovedu být dobrý a neposkvrněn v denním shonu kletém. 107 Rty vaše mlčí pohnutím a chvěním, svou němou krásou mluví ke mně v touze, já bojím se jich dotknout políbením, neb kouzlo jich je pro modlitby pouze. Já kdybych věděl znavený a podlý, že tyto rety mlčící a svaté se v dlouhých nocích někdy za mne modlí – já zlíbal bych je smířen nastokráte. Ó modlete se, růže nerozvité, jak nad hrobkami nad mou minulostí, to každé slovo, které promluvíte, i pohled mluví o lásce a ctnosti. A v kathedrálách sochy Madonn stojí, svůj těžký bol k nim bludný hříšník nese, on bude smířen modlitbou v svém boji: ó oči, ústa, duše – modlete se! 108