Doloroso.

Doloroso.
Tak vrátil jsem se domů sám, noc smutná je a nepohnutá, mně teskno je, jak vzpomínám a na stole plá lampa žlutá. Den minul v mlhách zmíraje a zmlkla hudba, shasla světla, má celá duše smutná je jak legenda, již dnes jste četla. Ó to byl smích a jas a ples, zrak davů vznícen na vás zíral – vy nevíte to, kterak dnes jsem rozrušen až k pláči zmíral. V té slávě, kterou hlaholit vy slyšíte a výš se nésti, čím píseň má vám může být, čím srdce mé a moje štěstí?! 76 Já měl bych mlčky v dálku jít, dál nevěřit své lásce klamné, já měl bych zcela šťasten být, když pohlédnete jenom na mne. Já měl bych věčně žehnat vám a při tom třeba zmírat bolem – – Mé srdce, spi, to anděl sám šel v modlitbách svých tiše kolem! O buďte šťastna v slávě té a nemyslete na mé štěstí a nevěřte, že můžete můj marný život k nebi vznésti. Den minul v mlhách zmíraje a zmlkla hudba, shasla světla – ó budoucnost má smutná je jak legenda, již dnes jste četla. Že proklet jsem?! Ó já to vím, ó já to vím, mé sny jsou klamné: víc do cesty vám nevkročím – ó zapomeňte, duše, na mne! To naše jaro bylo sen, dech podzimu rve v parku jilmy – ó modlete se k bohu jen, by pro mou lásku odpustil mi! 77