Ticho.

Jaroslav Kvapil

Ticho.
Ó ticho! Mlčí hvězdy a mlčí hlubiny – kam prchla bouř mé duše, jež hřměla tolikrát?! Jas vašich velkých očí jsem zahléd’ jediný a cítil ruku vaši v své chvějné dlani hřát. Ó ticho! Květy dýší, jsou rosou sperleny, to vaše ústa dýší, spí snivá záře v nich a zpívá nocí dlouhou svůj motiv nadšený a ve zraku vám hoří jak v duhy paprscích. Ó ticho! Na Madonny já myslím v modlitbách, jak na obrazech starých jsem zřel je tajemné: to rhytmy duše mojí a vaší tváře nach se touhou objímají, když dlíte vedle mne. Ó ticho! Naše touhy dál pějí nadšeny, my oba v duši máme teď zlatou záři hvězd – a přece hvězdy nebe tak nejsou vzdáleny, jak naše příští štěstí v tmách nekonečných jest! 81