Sloky.

Jaroslav Kvapil

Sloky.
Jak v modré květy za večera skvost čisté rosy tiše padá, mně v poupata mé duše sterá se kouzlí moje láska mladá. A v dlouhých nocích, plných mraků, hvězd zlatý zázrak vidím plát a vidím slzy vašich zraků – ó jak vám za to děkovat?! Ó je to štěstí, v celé žití a v nekonečná jeho muka květ čisté krásy provždy míti, jejž podává nám dívčí ruka. A nadšení mít v duši vroucí a do souzvuku láskou jat to drahé srdce cítit tlouci – ó jak vám za to děkovat?! 17 Snad po letech, kdy zemřem oba, dva milenci si budou plaše, až bude zase jarní doba, pak v touze šeptat jména naše. Nechť nové jaro snese kvítí v hrob, kde už mrtvi budem spát: my v jiných srdcích budem žíti – ó jak vám za to děkovat?! 18