První jarní píseň.

Jaroslav Kvapil

První jarní píseň.
Až prvně okno otevřete a vzpomenete za rána, že petrklíč již v hájích kvete a anemony v slunných stráních, kde vonná mlha spící na nich je zlatým sluncem protkána; až vlaštovky si spletou hnízda tam pod tím oknem na římse a v keřích, kde teď vichr hvízdá, až slavíky zas uslyšíme, až svitem, jenž vám v zraku dříme, já šťasten, šťasten zachvím se a celá země vůní jemnou, trav oddechem a teplem svým se bude třásti v štěstí se mnou a dýchat, volat, vzlykat krásou a hledět v slunce, jež je spásou a naším bohem jediným: 105 vy pochopíte všechno štěstí, jež nezrodí se více snad, když do mých snů a do bolestí, kde věcná, věčná zima byla, kde byla noc, kde Smrt již snila, váš pohled loni prvně pad’. 106