Slunečný den.

Slunečný den.
Dnes bylo krásně jako ve dnech března, kdy snivá země, plna snů a touhy, sten příštích bouří v nadšení svém nezná a šťastna pije pohled slunce dlouhý. Mně zdálo se, že šedé loňské sněhy již navždy zmizí s jejích vlhkých strání, že plno poupat s vůní jarní něhy se přes noc snese požehnáním na ni. Ó jaro přijde, v hlubinách tu puká a na stráních to horečně již dýše, jak vaše bílá, rozechvělá ruka by na mé čelo přitiskla se tiše. A v ulicích těch uvidí nás zase, kde bloudili jsme do večera loni, kde viděli jsme jarní noci v kráse a slyšeli, jak slavičí zpěv zvoní. 99 V těch ulicích, v nichž jásot slunce věstí, že přežijem již onu zimu lednou, kde z vašich očí vyčet’ jsem své štěstí a „Miluji vás!“ řekl jsem vám jednou. Ó zpívej, duše, jak to světlo zpívá, ó srdce, jihni, jak vzduch vlhký jihne, vždyť slunce, slunce v hloubku tvou se dívá, vždyť láska, láska k bohům tebe zdvihne. A kdybys mělo svadnout s příštím jarem, ó zemři šťastno vůní minulosti: tys bylo velké nadšením a žárem – tys, moje srdce, milovalo dosti! 100