Modlitby.

Jaroslav Kvapil

Modlitby.
Ó modleme se za to naše štěstí svým nadšením, a celou duší vřelou, je čas, kdy bouři tmavé nebe věstí a její vzdechy táhnou nocí stmělou. Ó modleme se, jak se děti modlí, a velkou víru skryjme do svých duší, ať boží láska v našem žití prodlí, rty sevřené ať do chorálu vzruší. Noc nad horami snad již čeká blízká, strach nekonečný v jejím temnu dříme, mně po bohu se dětských snů mých stýská, jejž neznáme a v nějž už nevěříme. A přece věčně, dokud pro nás v touze svit lásky zbude v srdci milovaném, my chvět se budem o své štěstí pouze, my svého boha hledat nepřestanem. 34 Pták, který z rána letí nad zahrady a v jejich klíně vidí jenom růže, ten neví nikdy, zda svůj jásot mladý též dozpívati v záři slunce může. Květ, který rozkvet’ v ranní době krásné, snad přestane již vedrem spálen kvésti, nach červánků než nad horami shasne – ó modleme se za to naše štěstí! 35