Sloky.

Jaroslav Kvapil

Sloky.
Ó krásné oči, že jste lhaly, když s touhou jsem se do vás díval a jak se díval, díval, svou nejkrásnější melodii zpíval – ó krásné oči, že jste lhaly?! Ó němá ústa, vonný květe, hřích, nesnesl se ve váš kalich, v ten krásný, bledý kalich, kde spí jen motýl odříkání stálých, ó němá ústa, vonný květe! To světici jsem uzřel v dáli, ta plno květů v klíně měla, ta v očích hvězdy měla, jas v bílých dlaních nesla rozechvělá – to světici jsem uzřel v dáli. 68 Vy, rety, lháti nemůžete, spíš vaše květy svadnou, svadnou, ó bože, na vždy svadnou: tu nekonečnou snivou pravdu vnadnou vy, rety, lháti nemůžete! Ó němá ústa, vonný květe, ó krásné oči – že jste lhaly, mé jaro, štěstí lhaly?! To světici jsem uzřel kráčet z dáli – vy, rety, lháti nemůžete! 69