Moje píseň písní.

Moje píseň písní.
– neboť silné jest jako smrt milování. Píseň písní VlIl. 6.
Ó dlouho jsem se díval do těch tahů, jež jsou jak píseň zázračná a tichá, když opojena ve vůni a blahu zem usínajíc modlitbami dýchá. Ó dlouho jsem se v ony oči díval jak v zázrak slunce, v němž se jaro tají, jak v píseň svou, již nejkrasší jsem zpíval, v ty krásné oči, jež se modlit zdají. Můj bože, rci mi, zda jsi v tvůrčí chvíli žár básníka v své věčné hrudi cítil. že’s dovolil, by tahy tyto žily, těch očí zázrak zázrakem že’s vznítil?! V svých tvůrčích snech jsi zajisté Ji stvořil svou milostí a láskou nedohlednou, bych nevěrec se přec tvé moci kořil a ve svém žití směl být šťasten jednou. 36 Ten rhytmus tahů, očí melodie a spjatých rukou báseň úbělová – vše před mým zrakem na obraze žije a snivou touhou ke mně mluví znova. Vše vzpomínkami sny mé ukonejší: však Její duši, již jsi, bože, vznítil jak veleby své zázrak nejkrásnější – ten obraz přece nikdy nezachytil! Ta jen v mém srdci nedotknuta plane jak v misce Graalu posvátná krev Krista, jak smilování na mé rány kane a mírem dýše nebeská a čistá. Je veliká to moje píseň písní, jíž do rhytmů jsem vlastní krev svou snášel, a jako poutník v extasích a tísni hrob světice, ji po letech přec našel. Ta zůstane tu, až my zemřem jednou a lehnem zbožni v tvrdé hrobů lože, ji milující, čistá srdce zvednou a budou v ní se k tobě modlit, bože. Ó pro tu krásu, již jsi stvořil kdysi a Její duše ukryl do peřejí, a pro ty tváře harmonické rysy – ó velký bože, chraň to štěstí Její! 37