Smutná chvíle.

Jaroslav Kvapil

Smutná chvíle.
Což bylo hříchem moje celé mládí, jež proplakal jsem v neurčité touze, bych za večera, který mírem chladí, směl v duši svou skrýt trochu lásky pouze? Což bylo hříchem moje tiché štěstí, ten modrý květ pln lahody a vůně, jenž počal v šeru mojí duše kvésti a vaše slzy nesl ve svém lůně? Což bude hříchem, v pláči pro tu vesnu, jež musí padnout v chladnou hrobů půdu, až bez víry a znova znaven klesnu a za vás, drahá, modliti se budu?! 28