Klidné sloky.

Jaroslav Kvapil

Klidné sloky.
Teď rád bych zemřel: nad mým hrobem v dáli by krásné oči jisté zaplakaly. Já opouštěl bych s tichou vírou žití, že šťastnějším již nelze nikdy býti. Když tělo mé by v úzkou rakev kladli, dvě žhavé slzy na skráň mou by padly. A v čele mém by ještě hvězda vzplála, kde mlčky křížem jste je požehnala. A na mém hrobě měsíční jak světlo by plno, plno bílých květin kvetlo. To z mého srdce, které do závrati i pod zemí vás bude milovati. A pohled váš když v květy ty se snese, mé mrtvé srdce ještě zachvěje se. 101