Štěstí.
To každé slovo, které promluvíte,
V má kouzlo vůní, jimiž květy dýší,
v něm dříme zázrak růže nerozvité
a tóny míru duše má v něm slyší.
Váš pohled mluví o lásce a ctnosti
a dusné vášně v jeho jasu není;
byť stížen hříchem, znaven minulostí –
já v očích těch vždy najdu odpuštění.
Já nejsem hoden, byste promluvila,
já nezasloužím, byste shlédla ke mně,
má minulost jen zoufalostí byla
a v dlouhých nocích proklíná mne němě.
A přece vím, že nad bohy a obry
vzrůst mohu vůlí, nadšením a vzletem,
že vaší láskou dovedu být dobrý
a neposkvrněn v denním shonu kletém.
107
Rty vaše mlčí pohnutím a chvěním,
svou němou krásou mluví ke mně v touze,
já bojím se jich dotknout políbením,
neb kouzlo jich je pro modlitby pouze.
Já kdybych věděl znavený a podlý,
že tyto rety mlčící a svaté
se v dlouhých nocích někdy za mne modlí –
já zlíbal bych je smířen nastokráte.
Ó modlete se, růže nerozvité,
jak nad hrobkami nad mou minulostí,
to každé slovo, které promluvíte,
i pohled mluví o lásce a ctnosti.
A v kathedrálách sochy Madonn stojí,
svůj těžký bol k nim bludný hříšník nese,
on bude smířen modlitbou v svém boji:
ó oči, ústa, duše – modlete se!
108