Tichá láska.
Ó byla-li to slza vašich zraků,
již v těchto listech uzřel jsem se skvíti –
má poesie vzrůstá do zázraku
a nesmrtelnost se skrání jí svítí!
Ó bylo-li to vzpomenutí na mne,
čím v snění jste se pousmála tiše –
to v moje žití uštvané a klamné
sen andělů svou poesii dýše!
Tou jednou slzou, jež vám s oka skane,
vy vykoupíte moje celé žití,
tím vzpomenutím duše milované
smím věčně žíti, věčně šťasten býti.
A slovo „Sestro!“, plno harmonie,
když slovo „Bratře!“ vzbudí v duši vaší,
to nad vši vášeň v žití krásnější je
a nad šílenou je mi lásku dražší.
119
Tak v stinných hájích, v listí svadlém loni
květ anemon se z jara zvedá čistý,
v snech pološera kalichy své kloní
a rosné slzy tíží jeho listy.
A když přec slunce zabloudí k nim jednou,
jen jeden paprsk když jim skane v kvítí –
zrak nevinný ty všechny květy zvednou
a jako skvoucí moře stříbra svítí.
120