TAK JEDNA RŮŽE.
V puberty snech kdo vil jsi líbal líce
a s princeznami prchal do dálky,
kdo s Juliemi vzdychals do měsíce
a hostem bývals v loktech rusalky:
kdo parabolou snivého jsi mužství
ve pouličních západ lásek vír
tak z romantických přešed dobrodružství
do vleku ošumělých avantur:
vzpomínáš také čarovného roku,
v němž chutnals radost z rudých koflíků,
vzpomínáš proseb, neobratných kroků,
bezradných smíchů, teskných dotyků,
bolestí prudkých, těžkých zajíkání,
šílících rtů, jimž nelze „Vzdej se“ říc,
silhouett dvou kdes v lese za klekání
se loučících, by nezřely se víc?
Tak milovat a nevzdati se touze!
Což může víc vzpomínka boleti?
36
Ten úder v zvon... Jej jednou slyšels pouze
a do smrti jej budeš slyšeti. – –
Tak jedna růže omámit zná žití..,žití...
Jed v ránu trn, neurveš-li ho, vlít.
Buď jako voják. Dbej svých čepobití,
trny svých růží včas hleď ulomit.
37