TMA, ZLÁ TO TMA...

TMA, ZLÁ TO TMA...
Tma, zlá to tma, jež kolem houstne... Bůh suď... Zas bolí duše má... Jsem jak ten pták; když v kleci tloustne, je spokojen a nezpívá. Když síly jeho uplývají, duši si vyzpívá... Před lety tupě jako ovce hnán modou, chodil v davu jsem v hod tento Boží ve Stromovce, bavil se družným rámusem a touhu tu měl, natáhnouti své údy v svěží trávu jsem. Rozdílné dnes a jindy touhy. Cos jiného bych dnes zas radš. Hospodin na ovce své dlouhý má neposlušné karabáč. Přes celé stádo své je šlehá. Tu nespomahá hněv a pláč. 43 (Tak ulice se na mne řítí tu dnes... Ten rachot děsivý... Přátelskou ruku zachytiti!! Jsem živý dnes či neživý?) Kol uší jako ovád bzučí karabáč zlý a plesnivý... Zdá se mi, hustým mořem plynu soustrasti vlastní. To je zlé. A nelíbím se Hospodinu na celé této pouti své, na tabulkách těch podél cesty pramálo, věru, odvislé. Ba ovšem... Cítím horko v líci. Ne – nebyl v tom všem rozum. Ne. To slon jen může dovolit si stromky jím čerstvě zlomené naházet v cestu a jít píti z nejbližšího vždy pramene. Nu – brzo bujný přejde zápal. Což musilo to vše tak být? Po zelené jsem krvi šlapal. Teď nemohu se zachytit stromečků v chůzi. Zlomeny jsou. Což musilo to vše tak být!? Tma, zlá to tma, jež kolem houstne. Bůh suď... Zas bolí duše má. 44 Jsem jak ten pták. Když v kleci tloustne, je spokojen a nezpívá. Když síly jeho uplývají, duši si vyzpívá. 45