ÚTĚCHA.
Útěchu chceš, má smutná malá.
Sem na to péro stiskni... Tu.
Proč jsi se ke mně přitoulala,
vidím. – Noc zlou máš prožitu.
Líbala’s obraz chladný, hladký:
Volala’s: „Vrať ho, Nejvyšší!“
Dal Ti Tvůj pláč Tvé štěstí zpátky?
„Nedá-li, zemru, Ježíši!“
Nezemřeš, dítě... Zaspíš všecko.
Pravím Ti to a proč, snad vím.
Porodíš v slzách svoje děcko.
Neumřeš se svým tajemstvím.
Všechno to je jen episodou,
tesklivé, hloupé dítě mé.
Odtéká všechno jednou vodou
a my to ani nechceme
a my to ani nechceme.
86
Ať chceš či nechceš, v jiné chvíli
sevře Tě v náruč jiný... Stůj!
V zahrádce lká kýs přízrak bílý.
Mládí Tvé. Toho polituj.
Plakat chceš, toho polituj...
87