ÚTĚCHA.

Louis Křikava

ÚTĚCHA.
Útěchu chceš, má smutná malá. Sem na to péro stiskni... Tu. Proč jsi se ke mně přitoulala, vidím. – Noc zlou máš prožitu. Líbala’s obraz chladný, hladký: Volala’s: „Vrať ho, Nejvyšší!“ Dal Ti Tvůj pláč Tvé štěstí zpátky? „Nedá-li, zemru, Ježíši!“ Nezemřeš, dítě... Zaspíš všecko. Pravím Ti to a proč, snad vím. Porodíš v slzách svoje děcko. Neumřeš se svým tajemstvím. Všechno to je jen episodou, tesklivé, hloupé dítě mé. Odtéká všechno jednou vodou a my to ani nechceme a my to ani nechceme. 86 Ať chceš či nechceš, v jiné chvíli sevře Tě v náruč jiný... Stůj! V zahrádce lká kýs přízrak bílý. Mládí Tvé. Toho polituj. Plakat chceš, toho polituj... 87