V KRČMĚ MLÁDÍ.

Louis Křikava

V KRČMĚ MLÁDÍ.
U stolu, hlavu opřenu v dlaně seděl jsem... Šenkýř se sem a tam klaně míjí mne. Mne již nezdraví. Neplať a nemáš oslavy. A co můj úsměch tak před sebe hledí, hlas zvoní nade mnou... „Pořád tu sedí! Pije, kde první číši pil... Ku stolům s ubrusy nepostoupil...“ Myšlenka, jež se mnou ze dveří krčmy kams daleko zaměří, myšlenka, pro niž mé mladé, ach, čelo čekáním dlouhým zvráskovatělo... Do kraje půjdu a s ní budu žít... „Jak? Ty nám chceš snad i myšlenku vzít?“ Hádka – a v malou chvílenku zabili mne a mou myšlenku... *** „Živ,“ řekli. U stolu svého zas sedím... Víno mám rozlité. Před sebe hledím... 25 Myšlenka, pro niž mé mladé, ach, čelo čekáním dlouhým zvráskovatělo, kterou jsem volat chtěl do kraje – myšlenka moje – mrtva je... 26