LZE LITOVAT POUZE.

Louis Křikava

LZE LITOVAT POUZE.
Koleje, po nichž duše má běží, opodál jiných leží. Myšlénky kolem a nade mnou příbuzné jiným jsou. Ale – jsou mé. Mým zjiskřeny žitím, zhuštěný dým jejich svým uhlím sytím, háze v ně výchovu, boj svůj i žití znovu je tvořím si... A to se cítí. Jiskrami prostoupen jejich dech. Chví se jak krev v tepu záchvěvech. Nervosním plní své okolí chvěním. Ano, jsou mé. A té žiji touze oddálit kolej svou od jiných. Není to možno. Lze litovat pouze lítostí těžkou, ubohou, ruce že vlak, jež zastavit chtěly, odlámat nýty že nemohou. 92