SLABOST.

Louis Křikava

SLABOST.
Má nálada jak kočka unavená se v slunci choulí, šedivá jak popel. Přestála s hafany boj. Nedala se, teď odpočívá těžce unavená a očí mhouří před blýsknavým sluncem. A myslím tak si: kdybys tou šla cestou, snížila ruku k popelavé hlavě a pohladila ji – jak přimhouřila by slastně oči nálada má teskná, vyštvaná dnes nerozumnými psy... Ty ale nejdeš... Nejdeš! Křižovala se stezka moje na krátko jen s Tvojí. Nemůže čekat nálada má šedá na pohlazení teplé Tvojí ruky. Sám nížím dlaň svou. Slunce žhne mi v skráni (a v krvi zpívá tesklivá ta touha, žíznivá touha, nenasytná touha). 70 Náladu tiším. Hladím tím svou bolest. Žalostně přede. Mizerná... a slabá! Ale, což mohu sraziti ji s klína? Pohleď jen na ni!... Je tak unavená; žalostná, slabá, chorá, neúhledná... 71