ODYSSEA DUŠE.

ODYSSEA DUŠE.
V nesmírnu modrém kdes na zrnku prášku je bod... Což možno?... Že je kosmem též? Ač tíhou svou věčnosti nehne vážku, je autoritou na něm každá veš. Na zrnka tečce plno malých teček, zříš drobnohledem do měst, do městeček, zříš černé – lesy, stříbro – vody to a slunce trochu víc se nad to nahnout, vše zžehnuto a vypito... Vzdor tomu vše je plno velebnosti, důležitosti, vážné moudrosti, pro vše je pojem a pro vše je dosti jak nůž se zařezávající soudnosti. Co hněvu pro to, pakli vyprat nejde špinavé prádlo; jestli radní X nebude zvolen, mnoho zlého vzejde. Sesláblé krále těší krucifix... 38 Ó, div se, jestli duše hledá, hledá prchajíc světy. Domů, domů jen! Pláč její chví se, chví se, neusedá. Ah, zemřít moci... Tak, tak tomu jen! Naslouchám stísněn, když tak zaplaká, volám ji zpátky z prostor, jimiž bloudí... Nehledej darmo... Smrt tvá Ithaka. Je dlužno žít. Jsme donuceni žíti přikuti k hrudě, rvát se junácky. Vzdor mlčelivý z očí suchých svítí... Kdo zavinil ten život tulácký? Revolty našich rozteskněných duší? Proč tací jsme? Líp možno žíti tam, kde dobře jí se a kde Circe buší lidskému vepři v tanec na tamtam... Ctít dlužno v míru stát i náboženství, odměn i trestů zbožné morálky, píti jed lásky placeného ženství, zdravé zaň krve dávat korálky... Dlužno je vědět, majetek proč svatý... Jiný proč v právu, proč Ti mlčet jen, doufati chceš-li aspoň ve záplatu. Co máš, to drž a buď s tím spokojen. A v šíleném-li hněvu někdy zchví se bezmocnost měkká: věz, že společnost má rýčů k přerývání zahrad dost. Ty krtkem jsi a těch ta nebojí se. *** 39 Proč, duše, pláč Tvůj prostory se zvedá? Ithako sladká! Domů, domů jen! Hněvný pláč její chví se, neusedá. Revolty klamou, v smrti klid je jen... *** Tak snivá, stále nad hvězdami pílí a v tvořících se světů hledí rej... Zvou dál a vlídně její přízrak bílý. Odmítá tiše. Její Odyssej se ukončí, až stesk svůj v slavné chvíli v tuhnoucích vlnách klidu pohrouží... *** Bolesti, klamy jsou, jak kdysi byly. Jen Ithaky kouř modrý nekrouží. 40