VOJENSKÉ KRČMY.

VOJENSKÉ KRČMY.
Naproti velkým kasárnám, kde císaři a Pánu sta slouží mužů s porte-épem a trpělivých kmánů, v ulici, kterou světili kdys velikému Čechu, dnes vedu tě se podívat, děvčátko, pro potěchu. Ty stále ještě vzpomínáš, jak do přísah květ voní a kterak slzy padají v loučení pod jabloní. On na vojnu Ti odešel, když jeseň rvala listy, Ty věříš: on se vrátí mi, jak odešel, tak čistý. Naproti velkým kasárnám a v ulici tam dále 81 se zotavuje dnes tvůj hoch po práci v službách krále. Jej uvnitř zříš, když jdeme kol, v jak mléko bílém vzduchu, tvář jeho vidíš opilou s čepicí slezlou k uchu. V ulici živou valí se změt zdivočilých tonů. A do nich od večera hrá činda, činda, čindadrá třeskot orkestrionu. – – Ty jenom tomu rozumíš: „Můj hoch se mi tu zkazí,“ já domů jda však přemítám, kdože jsou jeho vrazi. Kdo štěstí Tvého vrazi jsou, kdo na jatka je vleče a tato silná, zdravá krev pro koho vlastně teče. 82