V NEMOCNICI.

Louis Křikava

V NEMOCNICI.
Byla to k srdci rána jen, Dlouhý to byl a těžký sten, zablysknuvší se vzpomínka v mžik celé žití semknuvší, bleskurychlé vod splynutí, násilné do vichru vzkřiknutí z života malého okýnka... Nad hlavou muka šelestí... Horizont můj je pelestí... Oh – žiji – žiji... jaký vztek! Na ráně chví se soucitné ruce interessantních jeptišek. Pláči?... Já pláči... V slzách těch schráněný stesk je po letech, po mrtvých touhách, mrtvých snech, v planutí smyslů vzývaných 48 mladých a silných šťastných dnech... Oh – Žiji... Žiji... Jaký vztek... Na ráně chví se soucitné ruce interessantních jeptišek. 49