VÍRA.

Louis Křikava

V mých sadech, jež volně rostou a bují a neznají pout, v nejzazším lese, jímž vichry, jež dují, nemohou hnout, jest kout, v němž schátralý kostelík stojí. A Tebou, jenž v mnohém boji Jsi otupil něžný vznět, nemůže pohled shaslých těch oken nezachvět. Svaz nejtužších hustin zář slunce již přetla. Zde temno jest. Zde oltáře nezříš, ni věčného světla. Ani třpyt hvězd, třpyt hvězd, jenž okna by pronik’, se míhal v tom vzduchu a poručil ku hvězdám zvedat se duchu, nic nepronikne tou smutnou tmou, neb kostela oči ty slepy jsou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

342. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Květná neděle. (František Taufer)
  2. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  3. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. ANO, TO JSOU TA OKNA. (Louis Křikava)
  5. V mlhavé touze. (Josef Václav Sládek)
  6. Zimní jitro. (Eliška Krásnohorská)
  7. Z ulice. (Jan Červenka)
  8. ROMANCE NEVĚRECKÁ. (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. Idyla ze hřbitova. (Jaroslav Vrchlický)
  10. NEDOČKAVÉ SRDCE (Antonín Sova)