ANO, TO JSOU TA OKNA.

Louis Křikava

Ano, to jsou ta okna, zářící jako ohnivé oči v bílé té tváři paláce. Léta jsem bloudil, sžírán svou touhou, nemocen, nemoha usmát se, druzi mi prchli, padl můj kůň, meč rozskočil zlé se ve hádce. Chudý to host do oken hledí, ozdoby prost. A okna září jak žhavé oči v paláce jasném úbělu. Poznávám keře vonící bezu, motýly zvoucí k pocelu, poznávám les, jenž propuká ve pláč k melancholie povelu. Poznávám řeku, tmavou a těžkou, jež mládí mé mi odnesla, v lodi, v níž smrt byla kormidelníkem, v níž zoufalství bylo u vesla. Kouzla však toho, jež kraj ten svírá, života jest již na krátce. Povelem rtů svých rozbiju mocné pilíře chmurného paláce, obživnou v kámen zakletí, píseň se ve vzduch ponese, zalehne k té, již polibkem vzbudím, kol ní má náruč sepne se. Oči, v nichž kdysi slzy jen plály, uzřím zas blahem usmát se. Ano, to jsou ta okna, zářící jako krvavé slzy v bílé té tváři paláce.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

527. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SKOLIE. (Ladislav Arietto)
  2. VÍRA. (Louis Křikava)
  3. MYSTICKÁ NOC. (Otakar Auředníček)
  4. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  5. U vikýři statku. (Alois Škampa)
  6. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  7. S NOVÝM JAREM. (Antonín Klášterský)
  8. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. SEN. (František Kyselý)
  10. Z ulice. (Jan Červenka)